KANADSKÝ ŽERTÍK

 Jednoho hezkého sobotního dne jsem ukecal strejdu Toníka, aby mě vzal ven, když šel rýt zahrádku babičce. Protože jsem na vozíku, má práce spočívala v odborném dozoru nad ním a kontrole, jestli správně drží rýč a jak hluboko ryje.

Mamka mi oblékla krásně červené monterky, které mi tatínek přivezl z Prahy. Můj bratr Jeník se mi smál, že mi už chybí jen lopatička a vypadám jako krteček s kalhotkami.

Tonda mě zaparkoval na chodník vedle zahrádky a dal se do práce. A já do komentáře a radění. Strejda pracoval jak stroj a mě se pusa taky nezastavila. V jednu chvíli se na nás z okna dívali i babička s dědou. Toník si jim stěžoval, že jsem strašně užvaněný tvor a že mu do toho pořád kecám, jako kdybych tomu rozuměl. Po třech hodinách už ho ze mě bolela hlava a sliboval mi pomstu.

Když šel vracet do sklepa rýč, vzal mě s sebou. Protože ví, že mám fobii z tmavých prostor, nenápadně za námi na chodbě ve sklepě zavřel dveře. Všude byla najednou tma. Začal jsem se bát, protože Toník byl schválně potichu a dělal, že tam není. Na chodbě jsou umístěné plynoměry od bytů, na jednom z nich se začaly točit hodiny.Strašně jsem se toho zvuku lekl a začal křičet. Tak rychle mě Tonda ještě nikdy odnikud nevezl.On se totiž taky šíleně lekl mé reakce.

A měl jsem proč taky křičet, vždyť on mi ještě v té tmě položil zezadu ruku na rameno. Naštěstí jsem bytovku nezboural.